• předchozí stránka "Přemyslovci a Habsburci" - o přemyslovských liniích, které vedou k k dalším členům britské královské rodiny

Manželky Přemyslovců

Dosud jsme se zabývali cestami, do kterých cizích rodů se všechno dostaly dcery našich vládnoucích Přemyslovců a vstoupily tak do jejich genofondu. Nyní to zkusme naopak – které dcery cizích rodů se dostaly jako manželky k Přemyslovcům a obohatily tak celý genofond přemyslovského rodu.

Je třeba si uvědomit, že když se řekne třeba rod Přemyslovců, tak to neznamená, že všichni předkové mají tento původ. Ne. Tento původ má jen velice malá část celé jejich rodové větve – linie jejich otců, po kterých synové zdědili své jméno. Jenže genetická výbava se dědí po obou rodičích. A ti měli zase své rodiče. A ti opět další rodiče a tak se to stále nabaluje – s každou generací vždy o dvojnásobek, a tak třeba po deseti generacích těch prapra-rodičů již máme více než tisíc, po dvaceti generacích milión a po třiceti již přes miliardu. A ta původní otcovská, či rodová linie tam tvoří již jen zlomek z celkového počtu možných předků.

Jenže ono to ve skutečnosti tak jednoduché není. Mnohé rodové větve se po několika generacích zase spojí a stejní lidé se v rodokmenu objevují opakovaně. Bratranci si vezmou sestřenice, vzdálené větve stejného rodu se znovu propojí a z původně obrovského počtu předků je nakonec lidí o poznání méně. U přemyslovských manželek se tak počet různých dohledaných předků většinou sníží zhruba o třetinu.

Navíc ne všechny své předky vůbec známe. U starších generací se jména mnohdy nedochovala a o některých lidech nevíme skoro nic. Někdy jen tušíme z jakého prostředí asi pocházeli – zda šlo o šlechtu z Německa, Kyjevské Rusi, Byzance nebo třeba některého menšího slovanského knížectví. Celkově se podařilo dohledat asi jen pětinu konkrétních osob, ale i to stačí, abychom si udělali o věci docela solidní představu.

A právě tady začínají být důležité manželky našich otců a praotců, které si vládci přiváděli do svého rodu a které pak přinášely na svět nové pokračovatele. S každou další manželkou totiž přichází do původní "otcovské" linie také jejich nová krev, jejich nové rody, nové země, nové dynastie...

Mnohdy se to nezdá, ale ta nová krev je někdy úplně jiná, než bychom to čekali. Jaksi bereme automaticky, že když si nějaký Přemysl vezme za manželku třeba německou princeznu, tak je ta princezna z Německa a její maminka byla nejspíš královnou. No, většinou to tak je, ale není to tak úplně samozřejmostí. Ta maminka může být třeba z dalekého východu a ne vždy musí být urozeného původu. Pokud se podíváme na jejich rodokmeny trochu blíž, budeme možná trochu překvapeni, z kolika různých destinací skutečně pochází manželky našich knížat a králů a jaká krev v nich vlastně koluje. 

Vlastně je to jednoduché – z celé Evropy. Ze západních zemí, ale i severských oblastí od Anglie až po Skandinávii a možná nás také překvapí vysoké zastoupení východních destinací od Kyjevské Rusi, přes Kavkaz až po země Byzantské říše. A mezi předky nejsou jen králové, princezny a jiná šlechta. Najdeme tam i vikingské válečníky, francouzské křižáky a dobrodruhy všeho druhu, vikingského bodyguarda, carevny, kněžny ale také otrokyně, konkubíny anebo třeba dceru jednoho hostinského z byzantské Konstantinopole.

Toto všechno když dáme dohromady tak zjistíme, že vlastně každá generace našich přemyslovských vládců má mnohdy úplně jiný původ, než třeba generace předchozí. Jednou je to Francouz, poté Byzanc, potřetí Němec.

Pohled do rodokmenů našich přemyslovských manželek tak nabízí nejednu zajímavost a nejedno překvapení a zkusme se na ně podívat trochu blíže.

1. Bořivoj – první český panovník a Ludmila

Původ Bořivoje není úplně jistý (viz Rodokmen Přemyslovců). Podle známé pověsti byl synem bájného knížete Hostivíta a dalo by se tedy očekávat domácí slovanské prostředí i ze strany jeho matky. Existují však i jiné úvahy, které spojují Bořivoje s moravským prostředím a přes knížete Rostislava dokonce i s dalmatskou princeznou Miloslavou. Jistotu zde nemáme, ale už na samotném začátku přemyslovského rodu je vidět, že původ nemusí být tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá.

Bořivojovou manželkou byla Ludmila, dcera pšovanského knížete Slavibora. I zde lze očekávat převážně domácí slovanské prostředí, pravděpodobně z okruhu středních Čech a okolních slovanských knížectví. 

Ať už se přikloníme ke kterékoliv verzi, na jejich syna Vratislava už přechází směsice původu všech čtyř víceméně domácích rodičů – z otcovy i matčiny strany. A právě tady začíná příběh, kdy se s každou další generací bude původ přemyslovských následníků stále více proměňovat.

2. Drahomíra – manželka Vratislava.

Dějiny si Drahomíru pamatují především jako protivnici Ludmily a jednu z hlavních postav událostí kolem její smrti. Tím však pro nás její příběh trochu neprávem končí a navíc jej známe převážně z textů, které vznikaly v prostředí podporujícím kult svatého Václava a svaté Ludmily. Drahomíra v nich logicky nevychází zrovna nejlépe.

Moderní historici však upozorňují, že za tímto konfliktem mohly stát také významné mocenské a politické otázky. Jednak, která z obou žen bude stát v čele tehdejšího českého knížectví a jednak rozdílné představy o dalším politickém směřování mladého českého státu.

V každém případě šlo u Drahomíry o ženu, která po smrti Vratislava I. stála několik let v čele země jako poručnice mladého Václava a ať už byly její spory s Ludmilou jakékoliv, patřila bezpochyby k nejvýraznějším ženám raných českých dějin.

Drahomíra pocházela ze Stodor, jako dcera tamního knížete. Tedy ne nějaká bezvýznamná žena, ale příslušnice vládnoucího rodu sousedních Polabských Slovanů. A když se provdala za Vratislava I., znamenalo to spojení dvou významných slovanských knížecích rodů. Z pohledu své doby byla velmi prestižní nevěstou. Genetický vklad Drahomíry pak společně s původem Vratislava přechází na jejich syna Boleslava I.

3. Biagota – manželka Boleslava I.

S Biagotou přichází k Přemyslovcům poprvé opravdu výrazná královská krev. Byla dcerou Simeona I., vládce Bulharské říše z dynastie Krunovců. Její rod patřil mezi nejvýznamnější vládnoucí dynastie tehdejšího jihovýchodu Evropy.

Mužská linie této dynastie je poměrně dobře dohledatelná několik generací nazpět. Horší je to už s jejich manželkami. U starších generací známe jen některé a často můžeme jen odhadovat, odkud pocházely. Například jedna z nich, Marie, svým jménem napovídá prostředí Byzance nebo blízkého okolí Balkánu. 

Právě tady už začíná být pěkně vidět, jak se původ přemyslovských následníků mění. Z grafu je patrné, že původní přemyslovská linie už tvoří jen část celkového obrazu a výrazně sílí bulharský vliv. Tento nový mix pak přechází na jejich syna Boleslava II. 

4. Emma – manželka Boleslava II.

Emma je sice v přemyslovském rodokmenu trochu hypotetická postava, většina historiků ji však za Boleslavovu manželku považuje. A s ní se k Přemyslovcům dostávají vazby na nejvyšší patra tehdejší Franské říše.

Nebyl to její první sňatek. Jejím prvním manželem byl západofranský král Lothar a z tohoto manželství vzešel i jeho následník Ludvík V. Emma tedy přichází do Čech jako žena, která už evropskou vysokou politiku dávno znala.

Také její vlastní původ je mimořádně zajímavý. Přes otce i matku se její rodokmen rozbíhá k několika větvím spojeným s potomky Karla Velikého, lotrinskými vládci i rodem Otonů. Její matka se po smrti Emmina otce dokonce provdala za samotného Otu I. Velikého.

Když se ale na Emmin rodokmen podíváme trochu blíž, začne být vidět něco, co se bude v dalších generacích stále opakovat. Na první pohled to vypadá jako spousta různých dynastií, jenže při rozbalení rodokmenu člověk zjistí, že se mnohé z nich znovu a znovu vracejí ke stejným předkům, především ke Karlu Velikému a jeho potomkům.

Právě Karlovci, Otoni, lotrinští vládci a další příbuzné větve budou patřit mezi nejčastěji se opakující rody v dalších generacích přemyslovských manželek.

Celkově je tedy Emmin původ vcelku rovnoměrně rozdělen mezi německou a francouzskou vyšší šlechtu a z malé části i italskou místní aristokracii. Toto všechno je pak předáno jako genetický vklad jejímu a Boleslavovu synovi Oldřichovi.

Z popisků původu jednotlivých předků je vidět, že většina jich vede pouze k jednomu původnímu rodu Karla Velikého. Ostatní uvedené dynastie sice mají svůj vlastní původ, ale jsou vzájemně hodně propojené a zpravidla kde se objeví jeden z nich, někde poblíž budou i ostatní. Tyto rody patří k nejčastěji se opakujícím v průběhu všech následujících generací 

5. Božena – manželka Oldřicha

Božena je jednou z nejznámějších postav naší přemyslovské historie. Šlo o prostou českou ženu, kterou si kníže Oldřich vyhlédl když ji jednou při lovu náhodně zahlédl jak někde u potoka prala prádlo. I když tehdy již byla vdaná za jistého Křesinu, vzal si ji krátce na to za manželku.

Byla to jeho již druhá manželka. Tou první byla Juta, zřejmě urozená žena z řad domácí nebo spíše zahraniční šlechty, pravděpodobně však bez možnosti mít vlastní děti. I to byl pravděpodobně důvod, proč si Oldřich nakonec vybral Boženu. I když většinově je poté Juta líčena jako zhrzená a žárlivá žena soptící vzteky, faktem je, že ji Oldřich nezapudil a dokonce se spekuluje, že celý ten nápad s Boženou pocházel, když už ne přímo od Juty, tak alespoň s jejím souhlasem.

Ať už to bylo jakkoliv, s Boženou přichází do přemyslovského rodokmenu zřejmě výrazně domácí český prvek. Po několika generacích cizích dynastických vazeb se v rodokmenu budoucího Břetislava znovu objevuje prostředí domácích slovanských Čechů a ještě několikrát se bude opakovat.

6. generace - Jitka – manželka Břetislava I.

Únos Jitky z kláštera ve Schweinfurtu patří rovněž k těm známým příběhům přemyslovské historie. V posledních letech se ale stále častěji objevují úvahy, zda šlo opravdu o násilný únos, nebo spíš předem domluvené divadlo, aby se prostě neřeklo.

Břetislavův původ totiž nebyl úplně bez komplikací. Narodil se Boženě, která nebyla urozeného původu, a i když byl jeho status později v podstatě přijat, určitý stín pochybností kolem něj přetrvával. Sňatek s Jitkou z významného rodu mohl jeho postavení výrazně posílit.

Jitčin otec Jindřich ze Schweinfurtu patřil k významné východofranské šlechtě a jeho rodokmen nás přes několik generací nakonec dovede až ke Karlu Velikému. Podobně zajímavé jsou ale i větve Jitčiny matky Gerbergy z Gleibergu, kde se karolinské linie objevují hned několikrát a navíc se přidává také vazba na Otony.

7. generace – Svatava Polská, manželka Vratislava II.

Svatava byla diky svému manželovi Vratislavovi naší první královnou. A byla také první, která do přemyslovského rodu přinesla stejný původ, který se v této dynastii objevil již v předchozích generacích. Až dosud k nám příchozí manželky přinášely krev z nových "neokoukaných" rodů a nových koutů Evropy. Tentokrát se ale některé větve začínají vracet a celý rodokmen se pomalu začíná proplétat. A dokonce z několika stran.

Jejím otcem byl polský kníže Kazimír z rodu Piastovců. A právě tady se k Přemyslovcům poprvé vrací jejich vlastní krev. U zrodu této piastovské dynastie totiž stála naše Doubravka, dcera knížete Boleslava I., která se provdala do Polska už o několik generací dříve. No, a společně s ní se sem znovu vrací i část bulharského původu její matky Biagoty. Mimochodem jména Doubravky a jejího manžela Měška se nakonec stanou jedny z nejčastěji se opakujících jmen v celém přemyslovském rodokmenu.

Přes jednu z otcových větví se navíc znovu objevují i známé západní dynastie, se kterými jsme se setkali už u Emmy nebo Jitky – potomci Oty I. Velikého, burgundští vládci a další šlechta z franského prostředí. Už zde začíná být vidět, že evropská šlechta se po generace pohybovala v poměrně úzkém kruhu a stejná jména se začínají vracet stále častěji.

Výčet královských původů Svatavy pokračuje i přes její matku Dobroněgu Kyjevskou. Už její jméno napovídá její vazbu na dynastický rod vládců Kyjevské Rusi a její původ opravdu vede až k samotnému zakladateli této říše – Rurikovi. Samotný Rurik byl ale vikingského původu, na východě označovaného jako varjagové. Byl příslušníkem švédského kmene Roosů a odtud později vznikl název Rus. Tehdejší obyvatelé pozdější Rusi se nemohli shodnout kdo jim bude vládnout a tak se obrátili na své varjažské sousedy, zda by se někdo z nich ujal vlády v jejich zemi. No a tamní vládce jim poslal své tři syny, včetně Rurika. 

Zajímavostí je, že zatímco u západních království se hodně hledělo na to, aby příchozí manželka měla nějaký urozený původ, u těch východních říší tomu tak vždy nebylo. A tak i v této kyjevské dynastii se například objevuje jako manželka tehdejšího cara Svjatoslava jistá Maluša. Původně to byla otrokyně, později jeho konkubína, věštkyně a nakonec se mu stala manželkou a carevnou.

Ze strany Dobroněgy vede ale i cesta již přímo na byzantský trůn. Z tohoto prostředí pocházela její matka Anna Porfyrogennéta, jako přímý potomek jejich nejznámějšího císaře Konstantina.

Ani v této linii však nebyly carské manželky vždy urozeného původu. Vlastně v každé ze sledovaných generací se objevuje "nějaká taková" neurozená. Například hned u Konstantinova syna najdeme jako manželku dceru jistého Ingara, carského tělesného ochránce vikingského původu. V dalších generacích pak třeba Theodoru - dceru obyčejného řeckého rolníka, anebo také Theofanu – dceru řeckého hostinského z Konstantinopole. 

8. generace - Richenza z Bergu – manželka Vladislava I.

Vladislav si s výběrem své manželky dal opravdu načas. Ženil se až ve svých zhruba 45 letech a to je na přemyslovského knížete nezvykle pozdě.

Jenže Vladislav byl dlouho pouze jedním z několika uchazečů o vládnoucí trůn a jeho postavení nebylo jisté. Pro knížete bez jisté budoucnosti nebyl sňatek s významnou nevěstou tak snadno dosažitelný. Předtím se totiž ostatní Přemyslovci prakticky nepřetržitě přetahovali o moc. Jednou vládl jeden, pak druhý, třetí, čtvrtý, pak zase ten druhý a jestli nakonec dojde i na Vladislava netušil nikdo.

Když se nakonec opravdu stal českým knížetem, potřeboval oporu v říši. A právě tehdy se objevuje sňatek s Richenzou, které v té době bylo nějakých patnáct, šestnáct let.

Její rodokmen je nám však známý jen několik generací nazpět a o těch nejstarších již nejsou prakticky žádné informace. Nicméně víme, že pocházela ze švábského prostředí jižního Německa. Její rod patřil k vyšší říšské šlechtě a pohyboval se v blízkosti tehdejších mocenských center. Nebyla to tedy žádná "náhodná" nevěsta, ale žena z míst, kde se rodily a křížily linie významných evropských rodů. Byly to rody, které byly nějak napojeny na východofranské krále, k okruhu Karlovců i k dynastiím, které stály u zrodu Svaté říše římské. Ne vždy přímou linií, často oklikou přes různé hraběcí a vévodské rody, ale ty vazby tam byly.

Zajímavostí ještě je, že pocházela ze tří sester a všechny se provdaly do přemyslovského rodu anebo s ním nějak souvisejících. Nejstarší Richenza přímo za českého knížete, mladší Žofie za moravského údělného knížete Otu II. Olomouckého a třetí Salomena si vzala polského knížete Boleslava III. z piastovské dynastie, u jehož zrodu stála naše Doubravka. A již to začíná být pěkný propletenec – kdybychom "rozbalili" rodokmeny manželů těchto Richenziných sester dostaneme se snad ke všem rodům, které jsme dosud jmenovali v předchozích kapitolách.

S příchodem Richenzy se však genofond Přemyslovců výrazně posunul do německého prostředí a ještě trochu více se znásobí hned v následující generaci.

9. generace - Judita Durynská – manželka Vladislava II.

Judita pocházela z durynského prostředí, tedy z oblasti dnešního středního Německa. Ani o jejím vzdálenějším rodokmenu toho moc nevíme. Její rod sice patřil k významné říšské šlechtě, ale nepřinášel do přemyslovského rodokmenu žádnou zásadní dynastickou revoluci. Stopy jejích předků vedou převážně do německých zemí - někam k durynským a saským hrabatům. Byla to spíše jakási stabilní vrstva říšské aristokracie, která si po celé generace udržovala své pozice v rámci Svaté říše římské.

A právě tím se Judita tak trochu odlišuje od většiny předchozích manželek našich vládců. Po předchozích generacích plných císařů, králů a různých vzdálených rodů přichází žena, jejíž původ působí mnohem usedleji. Žádné velké překvapení ani exotika. Spíš svět německých hradů, hrabat a vévodů, kteří se mezi sebou ženili a vdávali už celé generace a kam Přemyslovci v té době už tak nějak přirozeně patřili.

Když se na to podíváme jako celek, původ přemyslovských následníků už v této době vypadá úplně jinak než za Bořivoje. Českých a původně přemyslovských stop postupně ubývá, přibývá německých rodů a začínají se vracet i stejní předkové. Jenže to ještě zdaleka není všechno…

10. generace – Konstancie Uherská – manželka Přemysla Otakara I.

S Konstancií Uherskou vstupuje do přemyslovského rodu jeden z nejrozsáhlejších a nejpestřejších rodokmenů ze všech dosavadních manželek. Předků je tu tolik, že jejich podrobné sledování by vydalo na samostatnou knihu. Zaměřme se proto jen na ty nejzajímavější větve.

Konstancie byla druhou manželkou Přemysla Otakara I., který se s ní oženil poté, co zapudil svou první ženu Adlétu. Pocházela z mimořádně významné rodiny – ze čtyř sourozenců se hned tři dostali na královské trůny. Dva její bratři se postupně stali uherskými králi a sestra se provdala za byzantského císaře. Pro české prostředí přitom její rod nebyl úplně neznámý – jedna z jejích tet se již dříve stala manželkou českého knížete Bedřicha.

Přídomek "uherská" získala Konstancie podle svého otce z dynastie Arpádovců. Tato linie sahá až k počátkům uherského státu, ale v samotné Konstanci tvoří jen malou část jejího původu. Mnohem pestřejší je totiž rodokmen manželek jejích předků. V téměř každé generaci přicházely z jiného prostředí a přinášely do rodiny nové kulturní i genetické vlivy.

Vedle středoevropských rodů zde najdeme například princezny z Kyjevské Rusi, byzantské aristokratky, bulharské vládkyně nebo šlechtičny z arménského a kavkazského prostředí. Objevují se tu ale také lidé z poměrně skromných poměrů – například dcery vojáků, dvorských úředníků či měšťanů z Konstantinopole. Rodokmen tak ukazuje, jak pestrý byl svět středověkých dynastií.

V jedné z linií se dokonce trochu překvapivě objevuje také sestra Jitky, manželky našeho Břetislava, a s ní celá Schweinfurtská větev jejích rodičů, včetně prvních karolinských králů Franské říše.

Zajímavá je i větev vedoucí přes kyjevské knížecí rody. Přes ně se do rodokmenu dostává také linie anglosaské princezny Gythy z Wessexu. Ta pocházela z rodiny jejíž předkové sahají až k prvním anglosaským králům jižní Británie a odkud vede později jedna z cest dokonce až k nejslavnějším panovníkům Anglie a dokonce i k dnešním evropským dynastiím.  Tyto rané dynastie měly své kořeny v celém prostoru kolem Severního moře, kde se po staletí prolínaly anglosaské, dánské i švédské vikingské rody, plné respektovaných vůdců a náčelníků tamních kmenů.

Právě v této severní větvi se objevuje i zajímavá postava Sigrid Storrådy - jinak také Swietoslavy, ženy s přemyslovskými kořeny, přes kterou se do rodokmenu dostávají švédští, dánští i norští vládci s výrazně vikingským původem. Když se člověk podívá na přiložený graf, je pěkně vidět, jak se jednotlivé severské linie začínají propojovat a přelévat mezi královskými rody různých zemí, napříč celou Evropou.

Zajímavé přitom je, že nešlo jen o "jednu švédskou stopu". Přes příbuzenské vazby se tato větev rozbíhá dál – jedni potomci usedají na švédský trůn, jiní na norský či dánský a všechno se to znovu různě vrací a propojuje. Najednou zjistíme, že mezi předky přemyslovských potomků nestojí jen rytíři a císaři ze středu Evropy, ale i drsní severští vládci, kteří ještě nedávno vyráželi na moře jako vikingové.

Konstanciin původ však z velké části směřuje také na západ Evropy. Po své matce má výrazné vazby na francouzské prostředí a na rod slavného, i když poněkud dobrodružného křižáckého vůdce Renauda z Châtillonu. Ten se účastnil křížových výprav do Svaté země a proslul nejen svou odvahou, ale i bezohledností. Svými výpady proti muslimským karavanám nakonec vyprovokoval válku se sultánem Saladinem, který jej po porážce křižáků nechal veřejně popravit.

Renaud se přitom oženil s mladou vládkyní antiochijského knížectví, kterou okouzlil natolik, že mu dala přednost před sňatkem s byzantským císařem. Možná z lásky, možná z trucu, možná z politického kalkulu – jisté je jen to, že tím rozjela jednu z nejdobrodružnějších větví celého rodokmenu.

Silná byzantská stopa je zřejmá ale i z jiných linií a tam už to opravdu vede až na císařský dvůr v Konstantinopoli. Znovu se tu objevují známé příběhy, kdy vedle císařů a princezen nacházíme i překvapivě neurozené postavy – dcery vojáků, úředníků nebo lidí z městského prostředí. Byzantský svět byl v tomto směru často pestřejší, než bychom čekali.

Celkově tak Konstancie představuje jednu z nejrozmanitějších postav v celém přemyslovském rodokmenu. V jejích předcích se potkává střední Evropa, Kyjevská Rus, Byzanc, Blízký východ i západ Evropy. Když to celé trochu zjednodušíme, nejvíc v ní nakonec převažují západní a francouzské vlivy, ale namíchané s pořádně pestrou směsicí východních linií.

Přemyslovský rod se tak na počátku 13. století ocitá uprostřed skutečně široké evropské sítě dynastických vazeb.

11. generace – Kunhuta Štaufská – manželka Václava I.

Kunhuta pocházela z významného rodu Štaufů a po otci byla vnučkou známého císaře Fridricha Barbarossy. Mohlo by se tak zdát, že s ní přichází do přemyslovského rodu další velká dávka císařské krve. Jenže při bližším pohledu to zase tak jednoduché není.

Její rodokmen totiž není nijak zvlášť dlouhý a už po několika generacích o řadě předků mnoho nevíme. Z otcovy strany sice většina stop vede do oblastí bývalé Franské říše – hlavně dnešního Německa, Francie, Burgundska nebo severní Itálie – ale často jde o různé hraběcí a nižší rytířské rody, které už dnes většině lidí mnoho neřeknou. Nicméně, objevují se tu často i jména, které známe již z předchozích generací, třeba příbuzní kolem Karlovců, Schweinfurtské větve nebo starších východofranských vládců.

A tady vystupuje také další zajímavá postava evropských dějin – Rolo, původně vikingský válečník, který se nakonec usadil na severu Francie a stal se zakladatelem normanské dynastie. Objevuje se již v předchozí generaci v rodokmenu Konstancie, zde je součástí předků obou rodičů Kunhuty a najdeme ho později třeba i u Guty Habsburské.

Je to jeden z mála západních vládců, jehož původ není z místní šlechty a do horních vrstev se dostal díky vlastním zásluhám, válečnickým schopnostem a službám tehdejším vládcům. Ani jejich partnerky nebyly zpočátku urozeného původu. Například jeho syn Vilém - Dlouhý meč měl za manželku jistou Sprotu, ženu prostého původu o níž je známo snad jen to, že byla původně milenkou jeho prvního syna a hned v další generaci se jako manželka objevuje Gunor, dcera lesníka v Normandii.

Rolovi potomci se pak pomocí sňatků postupně propojili s významnými rody západní Evropy – přes Normandii se jejich vazby dostávají k francouzským králům, akvitánským vévodům, vládcům Anglie i dalším mocenským centrům tehdejší Evropy. A tak se o několik generací později dostává i krev dávných normanských válečníků až do přemyslovského rodu.

Zajímavý je ale i rodokmen Kunhutiny matky Ireny Angelovny. Ta byla sice dcerou byzantského císaře, ale překvapivě většina jejích známých předků nejsou žádní slavní císaři nebo velcí vojevůdci. Objevují se tu rodiny úředníků, nižší šlechty a lidí spojených s běžným životem tehdejší Konstantinopole a okolních krajů. U mnohých už dnes ani pořádně nevíme, odkud přesně byli, ale skoro všechny směřují do zemí tehdejší byzantské říše.

A tak je možná trochu paradox, že zatímco Kunhuta bývá brána jako žena z císařské rodiny západní Evropy, při pohledu na celý rodokmen u ní nakonec převažuje původ východní, byzantský. A to tak výrazně, že podobně je na tom i její syn Přemysl Otakar II. Jeden z nejslavnějších českých králů měl při pohledu na své předky už víc Byzance než z jakékoliv jiné evropské destinace.

12. generace – Kunhuta Uherská – manželka Přemysla Otakara II.

Se jménem Kunhuty Uherské bývá spojován půvab, temperament, smyslnost, ale také velká ctižádost a nezanedbatelný intelekt. Podle dobových zmínek nešlo o žádnou tichou princeznu stojící někde v pozadí. Uměla být sebevědomá, měla vlastní názor a vedle energického Přemysla Otakara II. rozhodně nepůsobila jako pouhý hezký doplňek.

Jejich sňatek byl sice především politickou záležitostí, ale vše nasvědčuje tomu, že spolu vycházeli dobře. Měli několik dětí a současníci je popisují jako hodně působivý pár – vysoký a sebejistý Přemysl po boku výrazné a vzdělané Kunhuty. Na středověké poměry to navíc nebylo nijak krátké ani chladné manželství.

Kunhuta má sice přídomek Uherská, ale při pohledu na rodokmen je to trochu složitější. Po otci totiž patřila do rodu Rurikovců, tedy dynastie vládců Kyjevské Rusi. A právě přes ně se některá jména znovu a znovu vracejí a stejní předkové se v různých větvích potkávají několikrát.

Z otcovy strany se v jejím původu objevuje skoro celá tehdejší Evropa. Jsou tu stopy franských rodů kolem Karla Velikého, německých císařů kolem Oty II., italští vládci i známé rody, které jsme už u přemyslovských manželek potkali několikrát. Překvapivě se sem vrací i naše Doubravka Přemyslovna, přes kterou se do rodokmenu dostávají polští Piastovci, a přes její dceru Sigrid - Swietoslavu také již známá severská stopa. Najednou se tak vedle střední Evropy objevují i vikingské rody severu a angličtí králové ze starých časů před příchodem Normanů.

Jenže podobně jako u Kunhuty Štaufské je tu ještě jedna věc, která na první pohled není tolik vidět. Největší část Kunhutina původu totiž opět míří na východ – do Byzance. Přes různé císařské sňatky se sem dostávají další a další rodiny z prostředí Konstantinopole a okolních krajů. A často nejde o žádné slavné císařské rody, ale spíš o rodiny úředníků, generálů nebo také nižší šlechty, které se postupně dostaly blízko císařského dvora. Člověka až trochu překvapí, kolik takových větví se v rodokmenu nahromadí.

A tak je možná trochu paradox, že žena označovaná jako uherská princezna má ve skutečnosti původ rozkročený od Kyjeva přes střední Evropu až po Konstantinopol. A když se člověk podívá na všechny známé větve dohromady, nadále převažuje právě byzantská stopa. Tento původ tedy pokračuje i u jejího syna Václava II.

13. generace – Guta Habsburská – manželka Václava II.

Guta Habsburská byla první z tohoto rodu, která vstoupila mezi Přemyslovce. Dobové zmínky ji líčí jako půvabnou, vznešenou a především velmi ctnostnou ženu. A i když její sňatek s Václavem II. vznikl hlavně z politických důvodů, zdá se, že spolu vycházeli dobře. Guta byla svému muži oporou, rádkyní a podle všeho i člověkem, kterému důvěřoval.

Jejich společný život ale nebyl dlouhý. Za necelých deset let manželství porodila deset dětí. Na dnešní poměry skoro nepředstavitelné tempo, ale ani tehdy to nebylo nic snadného. Poslední porod už její tělo nezvládlo a Guta zemřela spolu s dítětem. Bylo jí teprve šestadvacet let.

Je trochu zvláštní, že právě tahle mladá žena je prvním habsburským článkem v přemyslovské rodině. Ve své době ještě nikdo netušil, že rod, který tehdy stál teprve na začátku svého vzestupu, bude jednou s českými zeměmi spojen mnohem déle než samotní Přemyslovci. 

Určit původ Guty není úplně jednoduché. Habsburkové sice později prosluli hlavně jako rakouští vládci, ale jejich začátky ležely jinde. Nejstarší známí předkové pocházeli z oblasti dnešního Alsaska na pomezí dnešní Francie, Německa a Švýcarska. Teprve později získali hrad Habsburg ve Švýcarsku, podle něhož přijali jméno rodu, a kde se také Guta narodila. Teprve o několik generací později přesunuli těžiště své moci do Rakouska.

Rodokmen Guty je přitom plný míst, kde už toho moc nevíme. Hlavní mužská linie je sice dohledatelná poměrně dobře, ale u jednotlivých manželek často stopa končí již po několika generacích anebo je známe jen rámcově. Toto je také důvod, proč je v jejím rodokmenu velice nízký počet objasněnosti jejích předků. Dá se však očekávat, že si habsburští předkové vybírali nevěsty hlavně z okolních rodů, přes které získávali vliv, půdu i nové vazby. Ale i tak se v jejich rodokmenu znovu objevují jména, která už dobře známe i od přemyslovských manželek – Karlovci, Otoni, burgundská a severoitalská šlechta, občas Normané a další rody pohybující se někde poblíž tehdejších vládců západní Evropy.

A samozřejmě se to znovu proplétá. Přes polské Piastovce se sem několikrát vrací i naše Doubravka Přemyslovna a s ní nepřímo také bulharští, uherští či polští vládci. Přes její dceru Sigrid - Swietoslavu se znovu objevují severští králové a staré vikingské rody. A nechybí ani známá stopa Jitčiny rodiny – přes její sestru Eiliku a schweinfurtské příbuzné se zase vrací část rodů, které jsme potkávali už u starších přemyslovských generací.

Zajímavé ale je ještě něco jiného. Po několika generacích, kdy v rodokmenech silně převažoval Kyjev a hlavně Byzanc, se u Guty těžiště původu znovu výrazně přesouvá na západ. Nejvíc předků vede do německých oblastí, s velkým odstupem následují francouzské kraje a teprve potom Itálie, zbytky kyjevských větví či severští Vikingové. Východní směr tu už skoro mizí.

A přesně takový posun se pak promítá i do dalších Přemyslovců. Německý vliv je s příchodem Guty natolik silný, že Václav III., Eliška Přemyslovna i její sestry už po svých předcích nesou úplně jiné složení původu než třeba jejich otec, u kterého jsme ještě viděli silnou byzantskou stopu.

Shrnutí

Když se ohlédneme za rodokmeny přemyslovských manželek jako za celkem, ukáže se jedna věc poměrně jasně – dějiny nejsou tak jednoduché, jak se někdy zdají. Když se řekne Přemyslovec, většinou si představíme českého knížete nebo krále, českou dynastii a českou krev. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že už po několika generacích je skutečnost mnohem pestřejší.

Na začátku stojí domácí slovanské prostředí – Bořivoj, Ludmila, Drahomíra či Božena, tedy svět českých a polabských Slovanů. Jenže pak přicházejí první dynastické sňatky a s nimi i úplně nové směry. Nejprve Bulharsko, později Franská a východofranská říše, šlechtické rody kolem Karlovců a Otonů, Itálie, Burgundsko, Kyjevská Rus, severské vikingské prostředí i vzdálená Byzanc. Najednou zjistíme, že v rodokmenech českých vládců stojí vedle sebe franští císaři, němečtí vévodové, kyjevští knížata, byzantští císaři, severští válečníci i lidé mnohem skromnějšího původu – dcera hostinského, dcera rolníka, konkubína nebo i otrokyně, které se najednou staly manželkou vládce.

Možná ještě zajímavější je, jak rychle se celý obraz mění. Jedna generace má silnou vazbu na západní Evropu, další se výrazně přikloní ke Kyjevské Rusi a Byzanci, jiná znovu k německému prostoru. Někdy by se skoro chtělo říct, že jeden Přemysl je více "Francouz", druhý "Byzanťan" a třetí zase "Němec" – samozřejmě jen obrazně, ale něco na tom přece jen je. Stačí několik sňatků a původ celé dynastie se začne měnit rychleji, než bychom čekali.

Současně se ale ukazuje ještě jedna věc. Čím hlouběji do minulosti se díváme, tím méně je svět rozvětvený a oddělený. Rodové linie se začínají znovu spojovat, opakovat a proplétat. Stejná jména potkáváme z různých stran znovu a znovu – Karlovce, Otony, Piastovce, Rurikovce, Burgunďany, normanské rody kolem Rola nebo naše vlastní Přemyslovce přes Doubravku a její potomky. To, co se na začátku zdá jako nepřehledná změť jmen, se postupně skládá do překvapivě propojené evropské sítě.

A možná právě to je na celém putování rodokmeny nejzajímavější. Je to připomínka, že středověká Evropa byla navzdory vzdálenostem propojenější, než bychom čekali – a že i dějiny českých zemí byly od samého počátku součástí mnohem většího příběhu.

Teď se zkusme podívat, jak to celé vychází čísly. 

Tabulka ukazuje původ jednotlivých příchozích manželek podle procentuálního zastoupení nejvýznamnějších destinací v jejich rodokmenu. Uvedeny nejsou všechny lokality, ale pouze nejpočetnější z nich.

Je patrné, že téměř každá z manželek přináší do přemyslovského rodu odlišnou kombinaci původů. Zatímco první generace vyrůstají téměř výhradně z domácího slovanského prostředí, později přibývají vazby na německý a franský prostor, Kyjevskou Rus, Byzanc i sever Evropy. V jednotlivých obdobích tak střídavě převládají odlišné kulturní a rodové okruhy. 

Tabulka zachycuje postupnou proměnu původu přemyslovských vládců po započtení genetického vkladu jednotlivých manželských linií. Zpočátku převládá domácí a slovanský základ, pak se rod výrazně obrací k západní Evropě. Později však překvapivě sílí byzantský a kyjevský vliv a nakonec se vše znovu více překlápí do německého prostoru. Je také zřejmé, že viditelně český podíl na celkové struktuře původu se postupně snižuje. To je však poplatné i pro všechny ostatní menší destinace – ve skutečnosti se ale česká stopa stále udržuje mezi sedmi nejpočetnějšími.

Teoretický počet předků vychází z jednoduchého modelu, v němž se s každou generací počet předků zdvojnásobuje. Ve skutečnosti však dochází k opakovanému propojení rodových linií — stejní předkové se objevují ve více větvích rodokmenu a skutečný počet odlišných osob je proto nižší.

Tabulka ukazuje, jak výrazně se tento jev postupně projevuje. Zatímco v raných generacích jsou duplicity minimální, s rostoucím propojením evropských dynastií začínají stejné osoby vstupovat do rodokmenu opakovaně a některé větve se doslova skládají samy do sebe. Nižší míra duplicit u některých pozdních generací (například u Guty Habsburské) souvisí s menší objasněností vzdálenějších rodových větví, kde velká část předků zůstává neznámá. 

Přestože rodokmeny působí na první pohled nesmírně rozvětveně, při bližším pohledu zjistíme, že se mnohé linie stále znovu vracejí. Některé rody jako Otoni, Karlovci nebo Piastovci se objevují téměř v každé druhé generaci a celý zdánlivě nepřehledný strom se postupně začíná sbíhat do několika opakujících se větví. Tabulky ukazují, které rody a která jména se v rodokmenech objevují nejčastěji.

Dalibor Šrámek, červen 2026 

návrat na začátek celého projektu "Genetické putování" - úvodník k projektu

pokračovat dalším projektem "Jak jsme vznikli" - úvodník k projektu