předchozí kapitola "Vláda ještěrů" - život v druhohorách, vývoj drobných savců, nadvláda dinosaurů a jejich zánik

Třetihory - novověk Země

Obměna Země

Katastrofa na konci druhohor opět změnila život na Zemi. Právě teď se vše začíná vyvíjet do stavu, jaký známe dnes. I proto je toto období nazýváno jako "novověk Země". Ale přesněji to jsou třetihory neboli terciér a má to ještě řadu jiných pojmenování. Začíná to právě onou prošlou apokalypsou před 66 miliony let a končí před třemi miliony. A abych byl ještě přesnější, tak toto období ještě dále dělíme na paleogén – 66 až 23 milionů let – a neogén od 23 do oněch tří milionů. 

Jednotlivé kontinenty se pomalu sunou na svá dnešní místa a snad nejproměnlivější je celý pás od dnešní jižní Evropy až do východní Asie. Africký kontinent se tlačí na naši Evropu a současně se v té době utrhla od jižní Afriky Indie a míří šikmo nahoru k Asii. Nárazy vyvolávají v celém tomto pásmu četná pohoří, které je známé jako Alpínské vrásnění. A jsou to ty dnešní Alpy, Karpaty, Kavkaz, Pamír až konečně Himaláje.

Naše oblast je stále převážně pod vodami oceánu Tethys, ale jak se zmenšuje prostor mezi Afrikou a Evropou, stane se z něj postupně dnešní Středozemní a Černé moře. Současně se pomalinku ochlazuje, a tím klesá hladina moří a postupně se odkrývají další části pevnin. Tak je to i na našem území, kdy se brzy již definitivně dostáváme nad povrch. Jako poslední se jako pevnina u nás objevuje jižní Morava někdy na konci tohoto období – asi před 25 miliony let. 

Ale zase se neochlazovalo až tak moc. Vlastně po celou tuto dobu u nás panovalo teplé podnebí. Dokonce i na pólech bylo tak 5 až 9 stupňů. Ty pověstné doby ledové přijdou až mnohem později.

A právě teplé podnebí daly vzniknout i u nás teplomilným rostlinám jako různé palmy, fikusy magnolie, ale i dnešní vrby, topoly nebo břízy a z jehličnanů třeba cypřiše, jedle, ale zejména sekvoje, které jsou tu nejvýznamnějším zdrojem hnědého uhlí. Teprve později, už opravdu v těch dobách ledových, tyto teplomilné rostliny u nás vymizely. Na severu byl ledovec, na jihu Alpy a nebylo kam ustoupit…

Ve vodách se nadále prohánějí žraloci i běžné ryby a k nim se už přidávají i takové druhy jako sledi, makrely a tresky. A také se rozvíjí obojživelníci – žáby, mloci, ale i raci a krabi.

Bohaté kvetoucí rostlinstvo urychluje také vývoj nejrůznějšího hmyzu a to se zase líbí hmyzožravým druhům, zejména ptákům. Ti navíc dokonale ovládli vzduchový prostor, kde po vyhynutí ptakoještěrů nemají vlastně žádného nepřítele. Vznikaly zde nyní nové a nové druhy a mezi nimi se právě teď objevili třeba první papoušci. My máme papoušky spojené převážně s tropickými krajinami, ale tady tohoto Palaeornise našli archeologové v Anglii, a zdá se, že tato oblast je jejich pravlastí. Vůbec nejstarší – snad – papoušek byl objeven v Dánsku, ale u něj vědci ještě stále bádají, jestli to opravdu papoušek je, anebo je to Ibis. 

Anebo vznikly i nelétavé druhy. To je zase příklad Diatrymy. Byl to rod velkého, nelétavého ptáka, většího než dospělý člověk. Měřila na výšku přes 2 m a měla mohutnou, kolem 43 cm dlouhou lebku se silným zobákem. Diatryma byla dlouho považována za predátora, ale nedávno se zjistilo, že byla býložravcem. Důvod byl ten, že byla velmi pomalá, neměla na zobáku háky jako ostatní draví ptáci a na nohou neměla drápy. Silný zobák zřejmě sloužil k louskání ořechů. Po mnoha milionech let je vyhubily předchůdci mrchožravých hyen.

Ale asi největší a nejdravější byl Phorusrhacos. Ten sice mohl dosahovat výšky třeba jen 0,6 metru, ale stejně tak až 3,5 metru a vážil až několik stovek kilogramů. U nás se "proslavil" zejména díky Zemanově filmu Cesta do pravěku, kde tento děsivý dravec jednu chvíli pronásleduje hlavní hrdiny. Samozřejmě se živil námi savci, ale naštěstí ne u nás, protože oproti onomu slavnému filmu, žil pouze v jižní Americe

Rozvoj savců

Ale třetihory, to už byl věk savců.

Jestliže až dosud byli savci převážně drobní a žili většinou v noci, po vyhynutí dinosaurů najednou dostali obrovský prostor. Nehrozilo jim žádné nebezpečí, v klidu se mohli rozvíjet a nakonec se stali dominantními tvory planety. Většina z nich se změnila v denní živočichy. Začali se stále více a více zvětšovat, a postupně se z nich stávali býložravci, masožravci i všežravci. Někteří se vyvinuli ve vodní živočichy, jiným narostla křídla a začali létat, jiní se dokonale přizpůsobili životu na stromech - ta rozmanitost druhů je opravdu obrovská. Ve vodě vznikli nejtěžší živočichové všech dob - až 200 tun vážící plejtvák obrovský, ale i na souši se vyvinuli mnohatunový obři. A také se vyvinuli dosud nejinteligentnější organizmy dosavadního světa - hominidi a z nich lidé. 

Takže tady máme savce, už jako placentály. Mláďata se rodí živá a s chutí sají mateřské mléko. Na počátku období jsou to stále ti malí tvorečkové od několika centimetrů do maximálně tak velikosti králíka. Ale rychle se rozmnožují, nabírají na velikosti a taky se začínají diverzifikovat do jednotlivých tříd, tak jak je známe dnes. 

V diagramu je vidět, jak se savci postupně vyvíjeli do různých kmenů, tříd a čeledí. Nás bude nejvíce zajímat kmen Boreoeutheria, což je z řečtiny něco jako severní zvířata. Odtud pocházíme my – lidé, ale také převážná většina nám dnes známých zvířat. Psi, koně, lvi…

- Nejprve chobotnatci

Ale jako první se od naší lidské linie začala oddělovat větev nazvaná Afrotheria neboli africká zvířataa to nejspíš proto, že se skutečně vyvíjela převážně na africkém území. Z této větve jsou pak známí hlavně chobotnatci – tedy sloni a mamuti, ale také, damani a sirény.

Jejich nejstarší předek je Ocepeia a vyvinul se v Maroku před 60 miliony let a jeho váha kolísala od 3,5 kg do 10 kg. 

Postupně se z ní vyvíjely další a stále větší a těžší druhy a celý jejich vývoj je zachycený na tomto schémátku.

Zprvu to byli taková jakoby nemotorná zvířata ani ne metr do výšky s váhou jednoho až několik málo metráků, Takový malý hroch, ale s úzkou hlavou. Žili v bažinách a ještě neměli kly. Teprve později jim začal narůstat chobot a současně mohutněli až z nich vyrostli několikatunové kolosy.

Nám nejznámější je asi až ta jejich závěrečná fáze vývoje, počínaje mastodonty, kteří se objevili až koncem třetihor – asi tak před dvaceti miliony let. Ale ti byli samostatná větev a žili pouze v severní Americe.

Zajímavý byl také Deinotherium. Ten už vypadal opravdu jako slon, ale byl to jediný druh, který měl kly zahnuté dolů.

A pak tedy už opravdu přišli ti sloni. Africký i indický – oba tak asi před pěti miliony let. Ten africký je větší, má vyšší nohy a uši jak plachty. Ale z toho indického se zase vyvinul nám starý známý dobrý mamut. Jeden by řekl, že se sloni vyvinuli z mamuta, ale ono to bylo naopak a bylo to asi před třemi miliony let. Ještě se k němu vrátíme…

Ale tato "afrovětev" neměla jen tyto těžké druhy. Jedna odnož s nimi sice vyrůstala společně, ale pak se odpojila, začala se zmenšovat a nakonec z ní vznikli dnešní damani. Jsou tak trochu podobní králíkům a za králíky byli považováni i v některých raných křesťanských textech. Byli to však ve skutečnosti damani, protože v té době, o které se tam píše, králíci ještě neexistovali.

- Větev "lidské" linie

Nu, a naše větev "severních zvířat "– Boreoeutheria. I ta se rozděluje a trochu nám to opět přiblíží malé schémátko.

Jsou to opět dvě hlavní linie a jak je vidět, ta naše supraprimátů je taková malá, jednoduchá. Jsme tam vlastně jen my jako primáti, dále letuchy, tany, hlodavci a taky zajíci.

Zato v té druhé - Laurasiatheria – jsou pak všichni zbývající, a z nich snad ti nejznámější – kopytnatci a šelmy.

Šelmy  

V tomto období před 60 až 30 miliony let, byli na zemi nejvýraznější kreodonti (Creodonta). Předchůdci šelem. Už na počátku třetihor byli rozšířeni po všech kontinentech, s výjimkou Jižní Ameriky a Austrálie. Již první kreodonti byli celkově velcí, například rod Patriofelis dorůstal délky 1,8 metru a vážil přes 80 kilogramů. Ve své době patřil mezi největší šelmy. Ale současná věda je již mezi pravé šelmy nezařazuje a vyčleňuje je jako samostatnou čeleď, ale k šelmám vysoce příbuznou.

Jakožto novodobí predátoři začali konodonti skutečně dobře a později již dosáhli na savce obřích rozměrů. Třeba takový Sarkastodon z Mongolska měřil už tři metry a patrně lovil i další velké savce. Byl větší, než někteří medvědi, a je největším známým tehdejším predátorem. Avšak přes svoji dravost a skutečně dominantní postavení své doby, nemají kreodonti své další přímé následníky. Vyhynuli na konci třetihor, nicméně jsou považování za rod příbuzný kočkám.

Kdo ale už šelmou skutečně je, je tento Miacis. Nejstarší masožravý savec a nejstarší společný předek všech nejen šelem, ale možná i kopytnatců. Vyvinul se krátce po vymření dinosaurů asi tak před 62 miliony lety. Nebyl nijak veliký, asi jako dnešní lasička, ale živil se drobnými zvířaty – ještěrkami, ptáky a drobnými savci. 

Vývojově nejsou šelmy až tak moc rozmanití. V podstatě se dělí na dvě základní větve – psovité a kočkovité, ale všichni jsou nebo byli masožraví, případně později všežraví. Je mezi nimi pouze jedna vyjímka a to je dnešní panda. Ta se živí převážně rostlinami, sem tam nějaké vejce nebo drobný hmyz.

Ty kočkovité se oddělily asi před 25 miliony let a snad nejstarší je asi Proailurus s váhou kolem 9 kg. Je vidět, že vlastně téměř všechny tyto kočkovité šelmy si zůstávají svojí stavbou těla hodně podobné. Zjednodušeně – čtyři kratší nohy, uši a ocas. Liší se spíš velikostí, ale zato dost. Od těch nejmenších domácích mazlíčků, přes všechny ty rysy, pumy a lvy, až po dnes největšího tygra bengálského. 

Avšak největší "kočkou" všech dob byl šavlozubý postrach všeho živého, Smilodon, s váhou až 400 kg. U nás je známý jako šavlozubý tygr. Ten však žil až později, ale nyní – někdy koncem třetihor, se objevil jeho předchůdce – Megantereon. Podobal se jaguárovi a vážil zatím "jen" 60 kg.

Druhá linie šelem – psovitá - už je trochu rozmanitější. Správně bychom měli říkat psotvorní a nejsou tam jen ti psi a vlci, ale z této větve vznikli i medvědi, lasičky anebo třeba i tuleni a mroži.

Tak tohleto je třeba první předchůdce všech tuleňů, mrožů a lachtanů. Vyvinul se před 55 miliony let a i když přímo nežil ve vodě, plavat uměl velmi dobře. Jmenuje se Potamotherium a tak trochu se podobal dnešní vydře. Byl asi 1,5 metru dlouhý, měl dobrý sluch i zrak, ale zato velice špatný čich.

Anebo také Hemycion a to je zase první medvěd. Byl asi metr osmdesát dlouhý a na výšku tak sedmdesát centimetrů. Ještě nenašlapoval celým chodidlem jako ploskochodec, ale chodil "po špičkách".

A taky už tu byli předchůdci kopytnatců. Nejstarším dosud nalezeným je Protungulatum, což je po česky "před kopytnatcem". Prý byli jakýmsi podivným evolučním experimentem. Šlo zpravidla o dravé kopytnatce, jejichž nejbližšími příbuznými jsou koně, velbloudi, hroši nebo třeba prasata. Jemu podobných druhů ale bylo více a byla mezi nimi i řada hmyzožravců i býložravců. Konkrétně tento druh žil v severní Americe.

Kopytnatci obecně jsou hodně rozmanitou skupinou, ve které je spousta různých druhů a do některých z nich, třeba kytovci, bychom to vůbec neřekli. 

Sice už v těch raných dobách je označujeme jako kopytnatce, ale tehdy ještě žádná kopyta neměli. Ti první měli všichni ještě něco jako prsty, které postupně zakrňovaly a měnil se i jejich počet. A právě podle počtu těch prstů je pak později rozdělujeme dál na lichokopytníky a sudokopytníky.

Třeba takový kůň domácí – lichokopytník, zdánlivě s jedním kopytem. Ale úplně první kůň měl ještě pět prstů a na nich drápy. Začal tu běhat asi před 50 miliony let a jmenoval se Eohippus – z řečtiny Eos je jitřenka, hippos zase kůň a dohromady hezky poeticky – kůň z úsvitu věků. Měl velikost lišky, vážil pět a půl kila a žil hodně v lesnatém a bažinatém prostředí. Postupně rostl do výšky a prstů mu ubývalo. Jeho další vývojový druh, Mesiohippus, již měl vpředu jen čtyři prsty a vzadu dokonce jen tři. Později už měl po třech prstech všude, ale většinu váhy nesl hlavně prostřední z nich. A tehdy asi před 25 miliony let se ochladilo, pralesy vymizely a místo nich se objevily travnaté pláně. Tehdejší kůň se tomu přizpůsobil, protáhl se mu krk, oči se posunuly do stran, aby viděl co nejširší okolí a prostřední prst, který nesl celou jeho váhu, si ochránil mohutným kopytem. Zbylé dva prsty zakrněly a jako malé výběžky mu zůstaly vzadu nad kopytem dodnes.

Další zajímavůstkou kopytnatců jsou kytovci. Ti jsou zase původem sudokopytníci, pouze se jim prsty - kopyta proměnila v ploutve. Ten první prakytovec se objevil před 52 miliony let a jmenuje se Pakicetidae. Žil normálně na souši, ale poblíž vody. Plavat však neuměl - na to byl příliš těžký, nicméně na rybách si pochutnal. 

Postupně se podél řek dostával k mořským mělčinám a jeho další vývojový druh, Ambulocetidae, už byla taková zvláštní trojkombinace. Pořád to byl suchozemec, pil sladkou vodu z řek a jezer, ale živil se mořskými živočichy. A za nimi se pouštěl do oceánů, přičemž nohy používal jako pádla. Nakonec v tom oceánu již zůstal. 

Ti kytovci se relativně rychle rozrostli do pořádných rozměrů. Již někdy před 40miliony let z nich byli štíhlí, až 25 metrů dlouzí mořští dravci a byli v té době největšími živočichy na planetě. Pohybovali se vlněním celého těla a tehdy se jmenovali Basilosaurus, což v překladu znamená královský ještěr. A některé druhy se nakonec do dneška vyvinuly v ještě větší kolosy a třeba takový dnešní Plejtvák obrovský je s délkou přes 33 metrů nejdelším současným tvorem a váhou přes 200 tun nejtěžším tvorem všech dob.

Ale v těch třetihorách pobíhalo ještě mnohem víc zajímavých zvířat. Tady je malá ochutnávka.

No a mezi tím vším pobíhali i naši "pradědečci". 

Dalibor Šrámek, únor 2026 

následuje kapitola "Nástup primátů" - postupný vývoj prvních drobných primátů až po lidoopy