Přemyslovny   evropské trůny I.


Přemyslovny na evropských trůnech

Že se některé Přemyslovny provdaly do zahraničí a usedly na královský trůn v cizí zemi, to se obecně ví. Méně se už ví, že na některých těchto trůnech jejich potomci sedí dodnes. A o dalších liniích se to spíš jen tuší, nebo zůstávají zcela mimo pozornost.

Právě o těchto cestách – o tom, jak se přemyslovské princezny dostaly do cizích rodů, jakou roli tam sehrály a jak jejich krev přežila až do dnešních dnů – bude řeč v dalších částech. 

Jsou rozděleny do dvou větších celků - jedna popisuje cestu potomků naší první přemyslovské princezny Doubravky na nejvyšší posty francouzské monarchie a následně i do současných španělských a belgických království.

Druhá část popisuje cestu dalších princezen - Ludmily Přemyslovny, Anny Lehnické, Alžběty Lucemburské, ale i řady jiných - na současné trůny severských království a zejména ke královským členům dnešní britské monarchie. 

A začneme tou první z nich: Doubravkou.


Cesta Doubravky

Z Čech do Polska, z Polska do Evropy

Doubravka, dcera Boleslava I., byla historicky první narozená přemyslovská princezna, a také první, která se provdala do cizí země. A rovnou velmi významně.

Když se kolem poloviny 10. století stala manželkou polského knížete Měška I., nešlo jen o obyčejný sňatek. Tento svazek otevřel Polsku cestu ke křesťanství – a to dříve, než se původně plánovalo. Doubravka byla pro Měška partnerkou i rádkyní. Její vliv byl tak silný, že jejich syn Boleslav Chrabrý se stal prvním polským králem.

Ale tím to neskončilo.

Z této linie se postupně odvíjela řada dalších panovnických rodin. Přes Polsko a německá knížectví se Doubravčini potomci dostali do Francie, Španělska, Itálie, a nakonec až do britské královské rodiny.

Dnes mezi jejími přímými potomky najdeme jména jako Ludvík XIV., Eduard III., Jindřich VIII., Alžběta II., princ William – ale také Diana Spencer a Kate Middleton.


Graf vývoje větve "Doubravka"


Svatava a Judita – výměna princezen

Doubravka je příkladem toho, jak i jedno přemyslovské "děvče" ovlivnilo vývoj celého kontinentu. Její potomci se propojovali napříč Evropou – často s dalšími panovnickými dynastiemi a občas i zpět s rody českými.

Tak například jednou z jejích vnuček byla Svatava Polská, která se provdala za českého krále Vratislava II. Přemyslovská krev se tak znovu vrátila zpátky do Čech a zároveň se tím upevnilo politické pouto mezi českým a polským dvorem.

Vratislav zase na oplátku provdal svou dceru Juditu do Polska zpět k potomkům Doubravky. Judita se poté stala uznávanou postavou u tamního dvora a kronikáři vyzdvihovali její vliv na manžela i výchovu dětí. Jinak se toho o Juditě moc neví, ale její příchod na polský trůn měl význam nejen politický, ale z rodového a pokrevního hlediska to znamenalo další posílení přemyslovské části Doubravčiny větve.

Juditiným synem byl významný polský panovník Boleslav III. Křivoústý a od něj se linie dál větví.

 

Dvě větve – jedna zůstává v Polsku, druhá míří do Evropy

První část větve Kazimíra II. zůstává v Polsku a jeho manželkou je Helena Znojemská z linie moravských Přemyslovců Konráda Brněnského. Je to opět další propojení českého a polského království. Helenina linka pak už vede až do samotného závěru polských piastovců a jednou z jejich posledních dcer je Alžběta Pomořanská, budoucí manželka našeho krále Karla IV. A toto je již poslední česko-polské spojení a současně další zpětné posílení přemyslovské krve v české vládnoucí dynastii.

Alžběta je Karlovou poslední, čtvrtou manželkou a také matkou jeho dvou následovníků v panovnické linii českého království – Václava IV a Zikmunda Lucemburského. Zatímco Václav umírá bez potomků, Zikmund pokračuje ve vývoji, a po neklidném husitském období předá jeho vnučka Alžběta Habsburská svým sňatkem panování do jagellonské dynastie.

Druhá část Juditiny větve nás už zavede dál do světa – nejprve do španělských oblastí a pak už přímo do francouzského královského dvora.

A tady už se k příběhu připojuje další jméno přemyslovského původu, které ovlivnilo celou středověkou Evropu - Markéta Provensálská.


Markéta Provensálská - z jihu Francie do srdce královské politiky

  • Markéta pocházela z urozeného rodu provensálských hrabat. Její sňatek s francouzským králem Ludvíkem IX. Svatým ji vynesl přímo do centra evropské politiky – a na jednu z nejvýznamnějších pozic své doby.
  • Byla popisována jako krásná, inteligentní a hluboce věřící. Zároveň ale dokázala jednat rázně, měla přirozenou autoritu a nebála se prosazovat své názory, a to i po boku tak přísného muže, jakým Ludvík byl.

S Markétou se přemyslovská krev přenesla přímo do jádra francouzské monarchie. A dokonce nejen tam, ale přes Markétinu pravnučku Isabelu Provensálskou přešla z Francie přímo i do království anglického, až k jednomu z největších velikánů britské historie Edwardu III. Odtud se dál šířila v dalších generacích, a to až k současné královské rodině.

Odkaz Doubravky, Judity, Markéty i Isabely se tak dostal do dvou nejmocnějších královských rodů Evropy a jména jako Filip III., Ludvík XIV., Karel V., či zmiňovaný Edward – všichni tito králové, které známe z knih, filmů a románů, nesli ve svých žilách část jejich přemyslovského dědictví.

O větvi Edwarda si ještě povíme v další kapitole, teď ale ještě chvíli zůstaňme ve Francii...


Přemyslovny ve Francii – a dál

Markétina francouzská linka se objevuje se i ve významném rodě Valois, odkud pochází i tehdy čtrnáctiletá Blanka, budoucí manželka mladičkého Karla IV. Byla to pravnučka Markéty Provensálské a tehdy nikdo netušil, jak významnou úlohu v českých dějinách sehraje.

Blanka z Valois

  • Blanka pocházela z kulturně vyspělého francouzského dvora, ale brzy se naučila česky a v českém prostředí se rychle zorientovala. Karel ji měl podle všeho opravdu rád – působila mile, vstřícně a pomáhala tlumit napětí mezi Lucemburky a českou šlechtou.
  • Stala se mu opravdovou oporou, pomáhala s obnovou zanedbaného království a měla vliv i na jeho rozhodování. I když zrovna její další rodový vývoj neměl dlouhé pokračování, přínos Blanky při obnově českého národa si zasluhuje zvláštní pozornost.


Linie Markéty Provensálské pokračovala až do dynastie Bourbonů, kteří vládli Francii až do Velké francouzské revoluce.
V této době se začala naplno rozvíjet mezirodová sňatková politika – princezny a princové přecházeli mezi rody tam a zase zpět, a často v hodně těsných rodinných vazbách.

V našem případě se to projevilo hned vzápětí. Jestliže do českého rodu se přivdala ke Karlu IV Blanka z francouzského královského rodu Valois, opačným směrem zamířila mladší Karlova sestra Jitka. Ta byla provdána ve svých šestnácti letech za budoucího následníka francouzského trůnu Jana II. Dobrého a posílila tak nejen vztahy mezi oběma dynastiemi, ale současně posílila i přemyslovskou pozici ve francouzském královském dvoře.

Jitka Přemyslovna – další česká princezna francouzského království

  • Jitka (někdy uváděná jako Judita, Guta, ale i Bona) byla dcerou Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Vyrůstala tak trochu ve stínu starší sestry Markéty a bratra Karla, a v popisech bývá tak trochu upozaděná. Ale i ona sehrála svou úlohu v evropské dynastické politice.
  • Už v dětství byla zaslíbena francouzskému princi Janovi z Valois, a jejich manželství tak mělo upevnit vztahy mezi Lucemburky a francouzskou korunou.
  • Kroniky ji popisují jako tichou a křehkou dívku, která nebyla tolik vidět v politice, ale na francouzském dvoře působila důstojně a byla přijímána s respektem.
  • Korunovace svého manžela se však bohužel nedočkala. Zemřela již ve svých 34 letech, ale i tak stačila přivést na svět jedenáct dětí, včetně dalšího následníka tamního trůnu Karla V. Moudrého.

Pozici našich Přemysloven ve francouzských vládnoucích vrstvách časem posílily i další ženy s českými kořeny. Například Anna Rakouská, pravnučka Anny Jagellonské, se provdala za Ludvíka XIII. a jejich synem byl slavný Ludvík XIV., přímý potomek přemyslovské linie.

Jako další můžeme jmenovat Marii Antoinettu, dceru Marie Terezie, která se provdala za Ludvíka XVI. Jejich osud se bohužel naplnil pod gilotinou francouzské revoluce, ale osudy jejích sester už byly příznivější.

Karolína, další dcera Marie Terezie, měla potomky, kteří se rovněž dostali mezi francouzskou aristokracii. Její dcera Marie Amálie, se provdala za Ludvíka Filipa Orleánskéhoa společně tvořili poslední královský pár francouzské monarchie před jejím definitivním přechodem k republikovému uspořádání.


Belgické království

Tím sice skončila jedna slavná éra ještě slavnějšího království, ale pro potomky tohoto manželského páru to rozhodně nebyl konec.

Jejich dcera Luisa Marie Orleánská se provdala do Belgie, kde se stala vůbec první belgickou královnou v nově vzniklé monarchii. Její rod vládne Belgii dodnes – dnes už v šesté generaci.

Španělské království

Poslední království, kam se dostala Doubravčina linie a krev dalších přemyslovských děvčat, je Španělsko. A tam se naše princezny dostaly hned z několika stran.

Jednak přes jednu z dcer francouzského krále Jindřicha IV., nebo hned o dvě generace později od jeho vnuka Ludvíka XIV., a nakonec i z naší české vladařské větve od Ferdinanda II. Všechna tato propojení vedou k Filipovi V., prvnímu španělskému králi z Markétiny větve a netřeba dodávat, že i tato linie vládne Španělsku dodnes. Dnes už její předposlední královský pár, Juan Carlos a Sofía Řecká, patřili ve své době k nejcharismatičtějším panovnickým dvojicím Evropy. A jen tak mimochodem – i samotná Sofía má přemyslovské kořeny. Ale o tom zase v další kapitole...


-------

  • další kapitola "Cesta Alžběty Lucemburské" a Beatrix Svídnické - dvě větve vedoucí k severským královstvím a členům britské monarchie