PŘÍCHOD SLOVANŮ
Migrace haploskupiny R1a
Předchůdci Slovanů
O původu Slovanů dnes existuje spousta studií, ale dosud se vědci nedokážou shodnout na tom, jak to vlastně všechno bylo. Odkud Slované přicházeli, jak začali expandovat a koho vlastně za Slovana můžeme považovat.
Dávný praslovanský jazyk – staroslověnština – vznikl někdy po roce 1500 př.n.l. v oblastech blízkých baltskému moři. Podle lingvistů pak mezi slovanské země zařazujeme ty, kde se mluví slovansky. Vcelku to souhlasí, ale dochází i k takovým paradoxům, kdy třeba takové Maďarsko, které má podobné genetické složení jako sousední Slovensko, mezi slovanskou zemi nepatří, a to jen proto, že kdysi tam asi po dobu jednoho sta let vládl jeden maďarský kmen, který tam tento jazyk zavedl a už jim zůstal. Naopak takové Kosovo řadíme mezi slovanské, i když geneticky jsou tam z původních Slovanů pouze nízké jednotky procent.
Ovšem není Slovan jako Slovan a stejně tak pouhé označení R1a je naprosto nedostačující. R1a samo o sobě je pouze vrchol pyramidy. Tak jako se po příchodu do Evropy jednotlivé slovanské kmeny dále rozšiřovaly prakticky všemi směry, tak se dál rozšiřovaly i jejich genetické mutace. Např. při příchodu do pobaltské oblasti měli tamní Slované společnou mutaci R1a – Z283. Někteří pak odešli jižním směrem a vyvinula se u nich další mutace – podskupina – Z280. Jiní odešli dál na západ a u nich se objevuje převážně podskupina M458. A ta se pak zase dál větví třeba na L1029, YP256 a řadu dalších a ty pak zase dál. A jak se jednotlivé kmeny různě stěhují a mísí se s jinými kmeny, tak se mísí i jejich zvyky, charakteristika a konečně i jejich genetický mix.
Jako etnikum se ale budoucí Slované začali formovat mnohem dříve, a to v oblasti dnešního Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Tehdy ještě neexistovaly národy a jednotlivá etnika také neměla své dnešní pojmenování, ale rozlišujeme je podle tzv. archeologických kultur. A tak přibližně od 3300 let BC vzniká nad Černým mořem kultura Yamna, o 400 let později severněji od ní pak kultura šňůrové keramiky (Corded Ware). Právě tato kultura se již od r. 2900 BC pomalu začíná postupně rozšiřovat směrem k severněji položených oblastí kolem Baltského moře (Estonsko, Lotyšsko, Litva) a později k Polsku. Podle genetických rozborů byli nositelé této kultury již předchůdci pozdějších Slovanů a dnešní genetici jim přisoudili haploskupinu R1a-Z283. Osídlení zde však nebylo nijak husté. Šlo spíše ještě o kočovné kmeny a nevytvářeli ještě nějaká trvalá sídliště. Nicméně zde se, nikým nerušeni, po celé více než dva tisíce let postupně rozšiřovali a nakonec pokrývali celou oblast od východní Ukrajiny až po Hamburk a od jihu Skandinávie až po Moravu a Slovensko.
V průběhu této doby se zde na různých místech vystřídala celá řada dalších kultur, ustálil se jednotný jazyk – staroslověnština, a nakonec na počátku našeho letopočtu zde vzniklo několik hlavních center předslovanského osídlení. Každé z těchto center však obývala různá etnika "Slovanů", každá z nich měla odlišný vývoj a jsou odlišena i geneticky.
Jedno z center víceméně zůstalo na svém místě v okolí baltského pobřeží, nazýváme ji jako baltská větev a geneticky má nosnou mutaci Z92. Druhé, největší, centrum - Z280 - se vytvořilo v trojmezí dnešního Polska, Běloruska a Ukrajiny v povodí řeky Pripjať, a pak třetí - M458 – které se pohybovalo spíše v centrální části Polska mezi řekami Odra a Visla.
A zde je také našli naši nejstarší historici.
O Slovanech se toho do té doby moc nenapsalo. Vlastně vůbec nic. Ty první písemné zprávy obstarávali v Evropě pouze řečtí a zejména římští kronikáři, kteří psali hlavně jen to, co se týkalo jejich říše. A Slované byli daleko za jejich hranicemi, žili si svým poklidným životem, nikoho nenapadali, nebylo o čem psát.
Ale zhruba od 5.st. již máme o těchto centrech od dávných římských a řeckých kronikářů první písemné zprávy, a to i s pojmenováním obyvatel, kteří v jednotlivých oblastech sídlili, a které již za Slovany můžeme opravdu považovat. Pojem Slované se však ještě v těchto nejstarších rukopisech neobjevuje. Někdo o nich mluví jako o Sklavínech, jiný se zmiňuje o kmenu Venetů, další k nim přidává kmen Antů. Ti měli ve 4. století sídlit mezi Dunajem a Dněprem. Označení Slované zavedli někdy od poloviny 6. století byzantští kronikáři, postupně se vžilo a používalo se společně s jménem Venetové. Někde se také používá výraz Venedové nebo i Vinidové. Jinak název Slované je odvozen od výrazu "slovo" a má vystihovat "lidi, co si rozumí" nebo že mluví stejným jazykem.
Podle nich rozsáhlou oblast mezi polskou Vislou a ukrajinským Dněprem, s centrem na polsko.bělorusko-ukrajinském pomezí, obývali Sklavíni (převážně mutace R1a-Z280). Je to snad nejpočetnější slovanské etnikum kolem kterého se točí většina informací té doby a která je mnohými autory považována za nosnou skupinu a centrum veškeré slovanské populace. Archeologové do této oblasti umísťují i tzv. pražskou kulturu, a to proto, že se s ní setkáváme i v Čechách a z toho pak usuzují, že právě odtud k nám později Slované přišli. Jak však ukazují genetické testy, tato část Slovanů je spojena spíše s jižními a východními zeměmi a u nás jsou převážně jen na jihovýchodní Moravě na pomezí se Slovenskem.
Jižně od Sklavínů, směrem k Černému moři, se usazují Antové (černjachovská kultura, dříve pěnkovka). Trochu problematické etnikum, o kterém nelze s úplnou jistotou říci nakolik slovanské opravdu je. Je tam mix etnik, které se tam v průběhu tisíciletí nashromáždily a jejichž části tam stále přetrvávají. Jedná se o budoucí kelto-germánské kmeny (geneticky (R1b), staří lovci a sběrači (I2a, jejichž zdejší, dosti bojovná mutace dnes bývá někdy označována jako "dunajští Slované") a také Skýtové-oráči (sice také se "slovanskou R1a, ale s markerem Z93, který spadá mezi Sarmaty do indoiránské rodiny). Staroslověnštinu k Antům přinesli pravděpodobně sousední Sklavíni, kteří s nimi střídavě kooperovali a zase válčili, nakonec se spolu hodně promísili a nakonec celou tuto kulturu jazykově ovládli. Jak potom tito "Sklavíni" migrovali, tak s sebou přinášeli i celý tento antský mix. Projevuje se to zejména v popisu krutých balkánských válek během 6.století, kdy tzv. slovanští bojovníci jsou označováni někdy jako Sklavíni, někdy jako Antové. Někteří autoři je však označují také jako Venety (Venedy) a samozřejmě jako Slovany.
Venetové jsou další etnikum, považované za slovanské. Jejich centrum bylo uprostřed Polska mezi Odrou a Vislou (vislanští Venedové, archeologická oblast kultury Przewor, mutace R1a- M458), ale také je známe z pobaltské oblasti – tam jsou někdy nazýváni jako Baltici.
Pojmenování Venetové tehdy sloužilo nejen jako konkrétní označení tohoto etnika, ale i jako souhrnné, obecné označení pro veškerou slovanskou populaci té doby. Dochází tak k řadě nedorozumění při popisech některých událostí (zejména ony zmiňované balkánské války), kdy je obtížné rozlišit, kterou slovanskou část má autor na mysli.
A aby toho nebylo málo, jiní Venetové jsou známí již od 2.století n.l. Původně, někdy v 9.století př.n.l. to byla pro Římany část populace z Jadranu (jadranští Venetové, venet = příchozí), která se zabývala obchodem jantaru z polského Gdaňska do jaderské oblasti. I když pak tato populace vymizela, obchodovalo se dál a pro všechny pak tito obchodníci zůstali Venety. A protože hodně římského zboží proudilo do pobaltí, umísťovali Venety na Balt. Pro jiné Římany to byla veškerá populace na východ od Visly a třeba pro německé kronikáře zůstali Venety (Wenden) jednoduše všichni na východ od jejich hranic až do pozdního středověku.
No a nakonec – podle některých autorů byli Venetové též jeden z keltských kmenů.
Příchod Slovanů
Mezi historiky probíhají diskuze, které z těchto center je vlastně tou pravou domovinou původních Slovanů a odkud vlastně jejich mohutná expanze mezi 6. a 8.stoletím započala. Nejvíce se hovoří o oblasti mezi Vislou a Dněprem (neboli oblast Sklavínú), naproti tomu je pak teorie o původu veškerého slovanstva v centru Polska mezi řekami Odra a Visla. Tuto teorii prosazují zejména polští historici, ale u většiny ostatních je tato oblast spíše okrajovou záležitostí a většinově stojí tak trochu stranou jejich pozornosti.
Díky poznatkům z genetiky a tzv. "genetickému trasování" dnes můžeme říci, že pravdu mají obě strany. Podle této metody přišli naši předslovanští pradědečkové skutečně z východních kazašských stepí a usadili se nejprve v pobaltských zemích. To bylo asi tak 2800 let př.n.l. a geneticky je jim tam přisuzována haploskupina R1a-Z283. Odtud se pak vydávají směrem na jih, přes Lotyšsko a Litvu pak postupují až do Polska. Cestou se rozdělují na dvě základní větve – jedna, s označením Z280, se dostává podél polské východní hranice až k polsko-bělorusko-ukrajinskému pomezí, kde kolem tamní řeky Pripjať vytváří ono první citované slovanské centrum Vislansko – dněperské. To jsou oni Sklavíni.
Druhá větev – budoucí Venetové – směřuje více do centra Polska a časem se stane součástí zmiňované przeworské kultury mezi Odrou a Vislou (zejména řeka Warta). Jejich genetická mutace je R1a-M458.
Následná migrace dál do okolních zemí pak proběhne z obou těchto oblastí, i když většinou každá jiným směrem.
Možná je to to pro mnohé trochu překvapivé, ale genetické testy naznačují, že do Čech přichází první Slované hlavně z té polské oblasti mezi Odrou a Vislou obývané Venety. Rovněž také ukazují, že hlavní složkou – asi 60% - naší slovanské části obyvatelstva je mutace M458 (Venetové). Druhá větev – Z280, Sklavíni – je u nás zastoupena přibližně ze 37%, a to hlavně na východě Moravy na pomezí se Slovenskem. Zbytek připadá na skupiny dávných Skýtů (Z93) a germánskou odnož R1a-L664.
Co se týče větve M458, z více než poloviny případů k nám tito Venetové přicházejí z odersko-vislanské oblasti pravděpodobně nějakými průsmyky Krkonoš a Orlických hor a hned na jejich úpatích v severovýchodních a východních Čechách pak zakládají svá první sídla u nás.
Druhá cesta pak vedla přes severní Moravu a pod Jeseníky, Moravskou bránou, se dostávají do středních Čech, kde osídlují převážně povodí Labe, Vltavy a zčásti i Ohře. Ze strany těchto Venetů se však jedná o poměrně málo frekventovanou cestu.
Genetika ale odhaluje ještě třetí migrační trasu, a to podél pohraničních pohoří na polské straně až do Německa (Lužické Srbsko) a tam odtud pak podél Labe k nám do Čech, kde nejspíš osídlují též povodí Ohře. Tato cesta je v běžném mediálním prostoru prakticky neznámá, ale zdá se, že zejména v pozdějších fázích migrace nebyla rozhodně ojedinělá. Vydala se po ní zhruba pětina venetských prapředků.
Tato trasa je současně i jednou ze základních pro slovanské osídlování východního a severního Německa a tito Venetové se dostali až na západ k Hamburku. Tvořili tehdy významnou složku tamního německého obyvatelstva a jejich centrum bylo na poloostrově Rujána. Postupem času však byli germanizováni a jako samostatné slovanské etnikum tam někdy ve 13.století zaniklo. Geneticky jsou ale ve východním Německu zastoupeni dodnes, a to dokonce až jednou čtvrtinou.
Celá tato slovanská větev s nosnou mutací M-458 se kromě nás nachází ve zvýšené míře ještě v Polsku a Německu a bývá nazývána jako Západní Slované. Je také pravdou, že v ostatních zemích, snad kromě Slovinska, není až tak početná.
Následné mapky pak ukazují nejpočetnější větve, které postupně vedly k osídlení našeho území. Při jejich tvorbě se vycházelo z projektů Family Tree, SNP Tracker a z části i z facebookových stránek Genetická geologie. Je třeba ale poznamenat, že uváděné linie nejsou jediné, kudy se naši prapředkové pohybovali. Zde jsou uváděné převážně jen ty, které vycházejí z testů jejich dnešních žijících potomků, a to těch, kteří se nechali testovat. Je ale samozřejmé, že existují i linie převážné většiny těch, kteří testováni nejsou anebo také ty linie, které v průběhu času zanikly. Nicméně pro představu orientačního směřování jsou vysoce vypovídající.
Je na nich vidět zřejmá kontinuita pohybu lidí, kterým dnes říkáme Slované a velká část jejich potomků dnes žije mezi námi. Ať už se jim v průběhu času říkalo jakkoliv, byly to pořád ty stejné rody. Mnohdy žili společně s jinými etniky, přijímali a předávali různé kultury, všelijak se vzájemně ovlivňovali a mísili, ale původní genetická stopa zůstala.
Legenda k mapkám:
- Začínáme několik tisíc let zpátky v období neolitu - modré body, kdy budoucí Slované obývali Pobaltí.
- Světle modré body je období doby bronzové – cca 2500 let př.n.l. až zhruba 500 let př.n.l.. Toto období se částečně kryje s obdobím tzv. kultury šňůrové keramiky a částečně, zejména v Čechách, se vzájemně promíchávala se západními kulturami keltských předků – např. kulturou zvoncových pohárů.
- Zeleně je označena doba železná – asi od 500 let př.n.l. až do počátku našeho letopočtu. Toto období je na našem území spojeno také s přítomností Keltů a souvisejících kultur, např, halštatská, či laténská.
- Žluté body je prvních pět až šest století našeho letopočtu neboli římské období. Zde již naši předkové začínají koexistovat s příchozími germánskými kmeny – Markomany, Vandaly, Vizigóty či Langobardy. Ačkoliv se tyto "cizí" kmeny od nás po čase stáhly, naši předkové zůstali.
- Oranžové body – přibližně od 7.st.n.l. a celý středověk.
Migrační trasy haploskupiny M458 - L260
- Podskupina Y256 - je zde pěkně vidět pomalý, postupný přesun těchto rodových linií z Polska do severních Čech, kam přicházeli již kolem roku 400 n.l.
- Podobné směřování má i další větev YP1337. Zde je patrná i další cesta – z Polska přes prameny Visly na česko-slovenské pomezí a podél společných hranic až do našich jižních oblastí. Na Slovensku se přitom objevují již krátce před naším letopočtem.
- Na této mapce je zajímavá ještě i další migrační trasa – z oblasti pod Varšavou nejprve hodně daleko na východ až směrem k Dněpru a pak teprve zpátky opět k polské Odře a tam odtud do Čech. Na své pouti se tedy dostali i do pripjaťské oblasti, kde se nejspíš setkali s tamními Sklavíny a jejich kulturou keramiky pražského typu, kterou pak přenesli k nám. Tuto cestu však více obstarávala druhá část Slovanů zmiňovaní Sklavíni s haploskupinou Z280.
Migrační trasa haploskupiny Z280
Větev Sklavínů s genetickou mutací Z280 se z Polska někdy kolem roku 2700 př.n.l. vydala přes Bělorusko k místu jejich základního centra na polsko-bělorusko-ukrajinském pomezí, v okolí řeky Pripjať (m.j. též kultura pražská). Mnohými historiky je právě tato oblast považována za hlavní centrum slovanského etnika, konkrétně u nás je však v menšině. Je však pravdou, že celosvětově je tato slovanská část početnější než větev M458 – podle současných dat z databáze FT je jejich poměr asi 60 ku 40.
Z Pripjaťské oblasti se Sklavínové rozcházeli všemi směry, zejména na jih, kde osídlily nejen celou panonskou nížinu od slovenských hranic až po Dunaj u Bělehradu, ale kromě Slovinska tvoří podstatnou většinu slovanské populace v jižních státech kolem Jaderského moře.
Z Panonie také podle mnoha historiků měla přijít další část Slovanů i k nám na Moravu a později i do Čech. Genetické trasování to ale moc nepotvrzuje. Pokud z tohoto směru k nám směřovali, tak spíše až severní částí panonské oblasti podél Slovenských hranic. Hlavní trasa těchto "sklavínských Slovanů" k nám vedla přímo Slovenskem.
Na jižní Moravě je pak tato slovanská složka oproti krajům v Čechách silně převažující. Osídlovali zde zejména uhersko-hradišťsko a oblast kolem Břeclavi. Jsou to ti Slované, kteří se pod vedením "franského kupce" Sáma postavili dotírajícím Avarům a stali se hlavním centrem legendární Sámovy říše. I doba jejich příchodu na jižní Moravu a vlastně i do Čech je dost rozmanitá. Některé kmeny se u nás objevují již před začátkem našeho letopočtu.
Jinak se ale tito Sklavínové z Pripjati rozšířili zejména zpátky východním směrem – na Ukrajinu, do Běloruska, Pobaltí a hlavně do Ruska.
- Linie Z280-Y35-Y33 - co se týče větví, které směřovaly do našich zemí, tak toto je naše asi nejpočetnější trasa. Vedla z Lotyška přímo až do pripjaťské oblasti, kde zůstala prakticky po celé období šňůrové keramiky. Později pak odtud pokračovala postupná, přirozená migrace opět různými směry buď na Slovensko nebo do moravsko-slovenského pohraničí. Patří sem ale i méně frekventované linie, které od Pripjati postupovaly přímo do Čech. Zde se objevují dokonce již několik století před naším letopočtem.
Podobně je na tom i linie Z280-Y343-Y340, která se ještě v době bronzové dostala až do jihovýchodního cípu Polska na řece San a zde se opět větví. Jeden ze směrů pak vede k pramenům Visly a Warty, a kolem Jeseníků a Orlických hor k nám do Čech. I v tomto případě se sem dostávali dokonce již před počátkem našeho letopočtu.
Zmiňovaná oblast kolem řeky San je současně jedna z možných lokací tzv. Bílého Chorvatska. A to může být také ona legendární "země charvátská", odkud k nám měl přijít náš Praotec Čech. Ovšem z mapky je také zřejmé, že touto cestou k nám naši "slovanští" předci přicházeli ještě před začátkem letopočtu (zelené puntíky).
Linie Z280-Y35-Y2613 - toto je větev, která všechny ostatní tak trochu předběhla a dostávala se k nám přes Slovensko jako první. Na Slovensku se objevuje již v době bronzové, zde se poměrně hodně rozvětvuje a celá řada linií pak odtud směřuje jednak přes Moravskou bránu do Čech, ale zejména na jižní Moravu až k Břeclavi. Pro zajímavost - nedaleko odtud se v 7. až 9. st.n.l. nacházelo slovanské hradiště Pohansko a někteří jeho obyvatelé pocházeli právě z této linie. Mají genetickou mutaci R1a-Y2613-Y2608 a někteří vzdálení příbuzní těchto "hradišťanů" žijí mezi námi dodnes a mají konkrétní jména.
Toto byly nejčastější směry příchodu rodových linií našich slovanských a předslovanských předků. Těch linií je k dispozici spousta a nejen pro naši republiku, ale i pro okolní země. Jsou mezi nimi různé trasy, ale jedno mají společné. Zdá se, že se vesměs jednalo o postupnou přirozenou migraci, bez náhlých změn směrů anebo výrazných skoků z místa na místo. Uváděné vzdálenosti a doba mezi jednotlivými body jsou přibližně stálé a odpovídají stylu života a způsobu obživy tehdejších zemědělských komunit. Bez výrazného hnojení byla půda vyčerpaná již během několika let a nestačila uživit stále početnější členy rodu. Část z nich proto odešla o kus dál a tam pak zakládali nová sídla. Hodně přibližný odhad jejich postupu je asi tak jeden kilometr ročně, což tak úplně nenaplňuje zažité představy o dlouhých kolonách stěhujících se kmenů.
Migrační mapy naopak podporují stále četnější názory, že tolik zmiňovaná stěhování různých národů se spíše týká vládnoucích elit, či různých vojenských výprav čítajících řádově stovky osob, než běžné populace. Vládcové a vojevůdci sváděli boje, jednou obsadili nějaké území, odtud je pak vytlačili jiní vládcové a o těchto událostech se píše v kronikách. To pak svádí k představě, že když někam nějaký vládce odejde, tak tam odejdou všichni a celé původní místo zůstane prázdné. Běžný osadník však zůstával na svých místech, obdělával svá políčka a žil si svým životem. Byli až příliš svázání s půdou a chovem svého domácího zvířectva, než aby se s nimi vydávali na nějaké dlouhé pochody. O nich se však již kroniky nezmiňují a přitom právě tito osadníci tvoří jádro budoucích širších společenství a národů. Tuto tezi podporují i následné mapky z Eupedia.com, které ukazují současnou koncentraci obou popisovaných haploskupin, která je i dnes nejvyšší právě v místech, kam směřovali naši dávní prapředci.
Migrační trasy R1a některých dalších států Evropy (mapky dle SNP Tracker)
Německo – osídlení převážně větvemi z M458, které se dostávaly přes Polsko až k Labi a odtud až k Hamburku. Jsou to tytéž linie, které se od Labe dostávaly i k nám do Čech.
Zde je na prvním snímku migrační trasa jedné z dalších linií, která vedla na poloostrov Rujána, dnes již legendární oblast tamních slovanských Ránů, Jejich nejvyšší bůh Svantovít se časem stal nejuznávanějším kultem všech polabských Slovanů.
Na druhém snímku je pak trasa speciální germánské haploskupiny R1a-L664, která se od naší "baltické" oddělila již někde v Kazachstánu, samostatně se dostala až na sever Německa a odtud pak zpátky do německého vnitrozemí. Tato větev ale byla velmi málo početná a dnes tvoří v jejich celkové populaci méně než jedno procento. Jiné zdroje uvádí, že tato větev se v oblasti Kazachstánu připojila k hlavnímu proudu tamních kmenů R1b, stala se jejich součástí a do Německa přišla společně s její germánskou odnoží cestou podél Dunaje, a pak přes Moravu a Polsko.
Maďarsko osídlovaly obě základní větve M458 a Z280 ve vzájemném poměru asi 1 ku 2 a celkové zastoupení R1a v jejich populaci je kolem 25%. Z pripjaťské oblasti vedly hlavní trasy přes Slovensko, případně moravsko-slovenské pomezí. Vlastně to byly různé odnože stejných linií, které vedly i k nám. V malém rozsahu najdeme i trasy z Ukrajiny přes Rumunsko – snad k tamním Antům – a odtud pak společně na západ do Maďarska. Některé z těchto kmenů se pak podél Slovenských hranic dostávaly až do Rakouska a k nám na jižní Moravu. To se možná trochu blíží případu, o kterém mnozí autoři mluví jako o hlavní migrační trase při osídlování našeho území z Panonie. To asi skutečně nastalo, ale byly to spíše případy vyvolané dobovými válečnými okolnostmi než o nějakou masovou migraci a v genetických mapách se tento směr z centra Panonie neobjevuje.
Jihoslovanské země – Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Černá Hora – zde se jedná převážně o migraci větve Z280, a to různými cestami přes Slovensko a Maďarsko, v menším rozsahu i přes zakarpatskou oblast a západní Rumunsko. I zde je zřejmá postupná, plynulá migrace bez výrazných odchylek směru. Nepotvrzují se tak četné názory o přesunech z těchto oblastí zpátky do Maďarska nebo dokonce o osídlení českých zemí z této oblasti. To se týká spíše vojenských výprav. Obecně ale tyto země, kromě Slovinska, nemají až tak moc silné zastoupení slovanské populace – kolem 20%. Ale naopak Slovinsko patří z jižních Slovanů mezi nejpočetnější, haploskupinu R1a zde má až 38% celkového obyvatelstva.
Rakousko – poměrně výrazné zastoupení haploskupiny R1a v celkové populaci, do 20%. Osídlení rovnoměrně oběma hlavními větvemi M458 a Z280, a to v podstatě stejnými trasami jako jižní Morava.
Rumunsko – má slovanskou R1a pouze ze 13% a i ta je zde hodně pomíchaná. Vcelku rovnoměrně jsou zde zastoupeny obě dvě naše větve M458 a Z280, ale stejnou měrou se zde nachází i indoiránská odnož R1a-Z93. Ta cestovala společně s námi až k Balticu a pak společně se "sklavínskými" kmeny nejprve k Pripjati a pak již samostatně až k oblastem budoucích Antů u Černého moře. Zde se dostala pod vliv zdejších a patrně i dost výbojných kočovných kmenů různých etnik a společně s nimi pak "procestovaly" téměř celou jihovýchodní Asii a pak zpátky přes Turecko opět k Černému moři. Zde se pak, již jako Antové, opět promíchávali s nedalekými, již usedlými Sklavíny. Vlastnosti získané z dosavadního kočovného způsobu života jim však již asi zůstaly.
Pohyb Skýtské větve R1a - Z93
Současný výskyt celé haploskupiny R1a v Evropě
Dalibor Šrámek, duben 2025